Historie

Jeseník nad Odrou

Historická fotka Jeseníku n.O. Obec Jeseník nad Odrou byla založena v tzv. "moravské kolonizaci" ve 12. století Rajhradským klášterem. V roce 1169 daroval olomoucký kníže Bedřich dosud neosídlené území kolem Hranic, tedy i území Jeseníku nad Odrou, tomuto klášteru. 

V roce 1201 byl tento kraj věnován klášteru Hradisko u Olomouce a tím přešel k panství hranickému. Je zde poprvé jmenována říčka "Jessennicie", není však jasno, zda ve vztahu k Jeseníku. Pravděpodobné však je, že uvedený tok byl nazván podle již založené osady. Ve 14. století patřila pánům z Kravař. Podle listiny z 2. října 1383 ji Vok z Kravař prodal i s rychtou olomouckému kanovníkovi Vilému z Kortenlangenu, který ji před r. 1399 postoupil světícímu biskupovi Mikulášovi. Jméno obce se vyskytuje již ve dvojím znění: Jasenice i Jessenyk. 

K prvému proniknutí německého vlivu došlo tedy již ve 13. a 14. století, kdy byl vylidněný kraj po vpádu Tatarů a Kumánů znovu kolonizován. V roce 1406 - 1481 je obec v rukou pánů z Kravař a v trestním řízení (1406) je uváděn název "Gesnyk njemeczki". 

Další vlastníci 1595: - Václav Adam Podštátský z Prusinovic, (prvé záznamy o počtu usedlíků: 58 obyvatel z toho 5 Čechů), 1599 Bohuš ze Zvole, 1616 evangelík Adam Šťastný Žampach z Podštejna (zúčastnil se horlivě povstání), 1639 Ludvík Tharoulle (v té době byl připojen statek Vražné), v polovině 17. století páni ze Zvole, 1684 Jiří Kraštof-svobodný pán z Opruskova, 1685-1800 rod pánů z Wittenu a Andlernu, 1800 hraběnka Truchsess-Zeil-Frauenburgová, 1821 dr. Valentin Laminet z Opavy, 1831 František Hubert rytíř Stucker z Meiersdorfu, 1835 Emanuel Julius Roger de Resseguier markýz z Miremontru, 1848 Maxmilián Viktor d Hamoncóurt, 1851 Ferdinand Zinner z Vídně, 1892 jej zdědila Karolína z Cischini. Tato jej předala svému synovci Jindřichu Stecherovi, který byl majitelem až do roku 1945. 

Zachoval se urbář statku z r. 1650. Páni z Witten založili směrem k Hůrce kolonii Wittenberg, která byla zrušena kolem r. 1818 (údajně pro pych v panských lesích). Hospodářské proměny po třicetileté válce lze určit z tzv. rektifikačních akt a komisí. Roku 1667 dne 28.9. je v protokolu komise zaznamenáno, že v Jesweníku Německém bylo 18 velkých sedláků, kteří měli 22-24 měřic polí, 8 tříčtvrtěsedláků s 15-21 měřicemi, 14 polosedláků po 15 měřicích a 21 malosedláků neb chalupníků "kteří nic nevysejí a osm se jich rovná jednomu sedláku". Dohromady všech 61. Podle revisitačního protokolu z 1.7.1676 bylo celkem 58 sedláků a z tzv. Fassionstabely zur Rektifiziérung z r. 1749 je vidět, že sedláci měli již větší rozlohu polností a jediný ze vsi (na č. 9) i 2 měřice lesa. Při vizitaci r. 1755 byli v Jeseníku Německém 3 držitelé statku (65-60 měřic), 9 pololáníků (58-54 měřic), 25 půlláníků (38-31 měřic), 3 čtvrtláníci (22-16 měřic) a zahradníci. Domkářů bez polností bylo 17. 

Roku 1848 náležely k statku vsi Jeseník a Dolní Vražné. Po zrušení roboty byly provedeny volby starosty, radních a obecního zastupitelstva společně se statkem Vražné.

Více o historii Jeseníku nad Odoru…

 

Hůrka

První zaručená zpráva o vsi je z roku 1383, kdy byla Hůrka spolu s Jeseníkem prodána pány z Kravař Vilémovi z Kortenlangen a zde se také uvádí již bezpečně česky jako Horka. Od 15. století byla ves trvale součásti starojičínského panství. 

Obec Hůrka byla samostatnou obcí od roku 1850 v soudním i politickém okrese Nový Jičín. Typická zemědělská vesnička si po celou dobu své existence uchovala český charakter. Přifařena byla do Starého Jičína. V soukromých domech se zde učilo už od roku 1773, škola byla založena v letech 1863-1866, kdy byla postavena první školní budova. Dnes je v obci nižší stupeň základní školy. 

Po Mnichovu 1938 připadla Hůrka do zabraného sudetského území, přestože byla výhradně českou obcí, v níž nežila ani jedna německá rodina. Po druhé světové válce byly na katastru obce vybudovány sběrné studny a později čerpací stanice Severomoravských vodovodů a kanalizací. Na části území se prostírá Horecký les, který spravoval lesní závod ve Frenštátě pod Radhoštěm. JZD bylo v Hůrce založeno v r. 1953 a roku 1972 se připojilo k JZD Jesenicko se sídlem v Jeseníku nad Odrou, dnes Zemědělské obchodní družstvo Jesenicko. 

Kulturní památkou obce je kaple sv. Anny z roku 1840. Obecní pečetidlo z roku 1749 neslo ve štítě obraz stojícího býka provázeného nahoře třemi hvězdami.

 

Polouvsí

Historická fotka Polouvsí Ves se poprvé uvádí v pramenech roku 1412 jako Polowssye, patřila k hranickému panství. V 15. století byla spolu se vsí Dub zapsána do olomouckých desk zemských jako samostatný rytířský statek. V této době byla patrně v Polouvsí tvrz, která chránila cestu z Pobečví do Poodří. 

Obyvatelstvo bylo od konce 17. století německé, živilo se zemědělstvím, ovocnářstvím a pěstováním zeleniny. Ve vsi byl mlýn a později i pila. Přifařena byla s přestávkami k Jeseníku. Škola se zde poprvé uvádí v roce 1789, po připojení k Jeseníku nad Odrou se škola zrušila. Dnes chodí menší děti do školy v Jeseníku nad Odrou, děti starší do Suchdolu nad Odrou nebo do Starého Jičína. 

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a znovuosídlení přistěhovalci převážně z Valašska. JZD bylo založeno v roce 1954, později se začlenilo do JZD Jesenicka se sídlem v Jeseníku nad Odrou. Dnes zůstalo součástí Zemědělského obchodního družstva Jesenicko a je zde drůbežárna. 

Obecní pečetidlo bylo pořízeno v roce 1766 a byl na něm zobrazen listnatý strom provázený po obou stranách domkem s dveřmi a dvěma okny.

 

Blahutovice

Ves se poprvé připomíná v roce 1499 česky jako Blahustowicze. Byla součástí hranického panství pánů z Pernštejna. Jan z Pernštejna prodal v 16. století město Hranice i s vesnicemi Blahutovice a Polouvsí Václavu Haugwicovi z Biskupic a pak se rychle střídali majitelé. Poslednímu předbělohorskému majiteli Václavu Mollovi z Modřilic byly statky Hranice a Drahotuše zkonfiskovány, a tak se dostala vesnice Blahutovice s celým panstvím hranickým jako konfiskát do majetku olomouckého biskupa a kardinála Františka z Ditrichštejna. Vesnice se po třicetileté válce následkem vylidnění a nového osazení poněmčila (něm. Blattendorf). 

Hlavním způsobem obživy bylo změdělství, chov dobytka. Od roku 1905 byla v obci cementárna a pila. Na potocích stávaly dva mlýny. 

Obec Blahutovice byla od roku 1850 dodnes součástí soudního i politického okresu Nový Jičín. Přifařena byla do Jeseníku v novojičínském děkanátu. Škola se v Blahutovicích uvádí poprvé v roce 1795, česká byla založena po roce 1945, dnes je v rámci integrace s Jeseníkem nad Odrou zrušena. 

Po druhé světové válce bylo založeno JZD v roce 1949, stalo se součástí JZD Jesenicko, dnes v likvidaci. 

Zajímavostí byl nález zbytků prehistorického osídlení (ohniště, nástroje) na poli západně od vsi, sídliště zemědělského podunajského lidu, který prozkoumal známý archeolog profesor K. J. Maška (uloženo v muzeu v Novém Jičíně a Brně). 

V pečetním poli obecního typáře, pořízeného v roce 1766, byl zobrazen pohled na naznačené polnosti a dva vesnické domky, nad nimiž se vznášejí tři ptáci.

 

Hrabětice

Hrabětice byly založeny v letech 1772-1776 při parcelaci tehdy již nevýnosného blahutovického dvora. Patřily k hranickému panství Ditrichštejnů, podle manželky majitele byly nazvány Grafen Dorfel později Grafendorf, česky Hrabětice. Obec byla osazena německým obyvatelstvem a byla patrně nejmenší obcí novojičínského okresu. Přifařena a přiškolena byla k Jeseníku nad Odrou. 

Velkou část katastru pokrývá les zvaný Hrabětický, který je dodnes přírodní rezervací vzácné květeny. Na obecní pečeti, pořízené po založení vsi, byla zobrazena v souladu s názvem heraldická hraběcí koruna o devíti viditelných výběžcích s perlami, užívaná později i na úředních razítkách obce.