Historie Jeseníku nad Odrou

Obec Jeseník nad Odrou byla založena v tzv. "moravské kolonizaci" ve 12. století Rajhradským klášterem. V roce 1169 daroval olomoucký kníže Bedřich dosud neosídlené území kolem Hranic, tedy i území Jeseníku nad Odrou, tomuto klášteru.

V roce 1201 byl tento kraj věnován klášteru Hradisko u Olomouce a tím přešel k panství hranickému. Je zde poprvé jmenována říčka "Jessennicie", není však jasno, zda ve vztahu k Jeseníku. Pravděpodobné však je, že uvedený tok byl nazván podle již založené osady. Ve 14. století patřila pánům z Kravař. Podle listiny z 2. října 1383 ji Vok z Kravař prodal i s rychtou olomouckému kanovníkovi Vilému z Kortenlangenu, který ji před r. 1399 postoupil světícímu biskupovi Mikulášovi. Jméno obce se vyskytuje již ve dvojím znění: Jasenice i Jessenyk.

K prvému proniknutí německého vlivu došlo tedy již ve 13. a 14. století, kdy byl vylidněný kraj po vpádu Tatarů a Kumánů znovu kolonizován. V roce 1406 - 1481 je obec v rukou pánů z Kravař a v trestním řízení (1406) je uváděn název "Gesnyk njemeczki".

Další vlastníci 1595: - Václav Adam Podštátský z Prusinovic, (prvé záznamy o počtu usedlíků: 58 obyvatel z toho 5 Čechů), 1599 Bohuš ze Zvole, 1616 evangelík Adam Šťastný Žampach z Podštejna (zúčastnil se horlivě povstání), 1639 Ludvík Tharoulle (v té době byl připojen statek Vražné), v polovině 17. století páni ze Zvole, 1684 Jiří Kraštof-svobodný pán z Opruskova, 1685-1800 rod pánů z Wittenu a Andlernu, 1800 hraběnka Truchsess-Zeil-Frauenburgová, 1821 dr. Valentin Laminet z Opavy, 1831 František Hubert rytíř Stucker z Meiersdorfu, 1835 Emanuel Julius Roger de Resseguier markýz z Miremontru, 1848 Maxmilián Viktor d Hamoncóurt, 1851 Ferdinand Zinner z Vídně, 1892 jej zdědila Karolína z Cischini. Tato jej předala svému synovci Jindřichu Stecherovi, který byl majitelem až do roku 1945.

Zachoval se urbář statku z r. 1650. Páni z Witten založili směrem k Hůrce kolonii Wittenberg, která byla zrušena kolem r. 1818 (údajně pro pych v panských lesích). Hospodářské proměny po třicetileté válce lze určit z tzv. rektifikačních akt a komisí. Roku 1667 dne 28.9. je v protokolu komise zaznamenáno, že v Jesweníku Německém bylo 18 velkých sedláků, kteří měli 22-24 měřic polí, 8 tříčtvrtěsedláků s 15-21 měřicemi, 14 polosedláků po 15 měřicích a 21 malosedláků neb chalupníků "kteří nic nevysejí a osm se jich rovná jednomu sedláku". Dohromady všech 61. Podle revisitačního protokolu z 1.7.1676 bylo celkem 58 sedláků a z tzv. Fassionstabely zur Rektifiziérung z r. 1749 je vidět, že sedláci měli již větší rozlohu polností a jediný ze vsi (na č. 9) i 2 měřice lesa. Při vizitaci r. 1755 byli v Jeseníku Německém 3 držitelé statku (65-60 měřic), 9 pololáníků (58-54 měřic), 25 půlláníků (38-31 měřic), 3 čtvrtláníci (22-16 měřic) a zahradníci. Domkářů bez polností bylo 17.

Roku 1848 náležely k statku vsi Jeseník a Dolní Vražné. Po zrušení roboty byly provedeny volby starosty, radních a obecního zastupitelstva společně se statkem Vražné.

Teprve od roku 1850 byly v obou obcích samostatné volby. Za pozemkové reformy v roce 1927 (plocha 277 ha) byl vlastníku ze záboru propuštěn zbytkový statek Jeseník se sladovnou. Zcela rozdělen byl dvůr Dolní Vražné. Osada Hrabětice, sloučená 20. 5. 1957 s obcí Jeseník nad Odrou, na bývalém panství hranickém byla založena r. 1776. Stával tam dříve blahutovský dvůr, kde byl odchováván dobytek. R. 1776 byly polnosti prodány 13 kolonistům a byly jim vytyčeny hranice. Při zasazování hraničních kamenů zde bylo ještě použito starobylého obyčeje - bití "zerulí". Obec byla vybudována najednou v letech 1776-1777. Dnes je v osadě 16, domů i s myslivnou. K prvému sloučení obou obcí došlo za okupace v roce 1942. Původní katastr 440 ha, název Graffen Dorfel, Grafendorf od r. 1790. 

Název obce svědčí o rozsáhlostí lesů na Moravě. Kromě toho nasvědčuje tomu i velké rozšíření osad kolonizačních typů na lesní půdě. Vývoj názvu" Jessennicie /potok, říčka ?-1201/, Jesseník, Jessenyk Jessnik thentonicalem /1397/, "z Gessnyka nemeczkého" /1406/, "z Jesenmika /1407/, Jasenice do r. 1926, Německý Jeseník /od r. 1926/, Nový Jeseník /1945/, Jeseník /od 1,2,1946/, Jeseník nad Odrou /od 1.7.1947 

Dne 28.7.1914 vypukla světová válka. Mobilizace byla provedena 1,8,1914. Na frontě bylo z obce téměř 200 mužů, z toho 28 padlo, 7 nezvěstných. Léta 1916-1918 byla poznamenána nedostatkem potravin. Zavedeny byly lístky na chleba, maso, cukr tuky, kávovinu, mýdlo. Příděly byly nedostačující a proto dávali lidé za potraviny šperky, zařízení, šatstvo a prádlo, když nebylo peněz. Místní sedláci měli však potraviny jen pro cizí a za velké peníze. Byly zavedeny povinné dodávky a prováděny rekvizice. S kostelní věže byly odevzdány vojenské správě dne 14.9.1916 2 zvony /610 a 320 kg/, 21.6.1917 i školní zvonek /3,2 kg/ a 22.9.1917 protestní kostelní zvon koncem téhož roku i varhanní píšťaly. Koncem války v roce 1918 opouštěli vojáci frontu a na vlastní pěst se vraceli do svých domovů. Vyhlášení ČSR dne 28.10.1918 bylo německým obyvatelstvem přijato lhostejně. Oddechla si však česká utlačovaná menšina, odpadl z části hospodářský tlak německé buržoasie. Český živel sílil. V roce 1910 byli z 1212 obyvatel hlášeni 4 Češi, v roce 1920 z 1147 obyvatel - 79 Čechů, v roce 1930 z 1118 obyvatel - 104 Češi. Velký kus uvědomovací práce mezi Čechy vykonala odbočka Národní jednoty, která byla založena 11.5.1924. Prvým předsedou byl Rudolf Avrat, pozdějším pak poštmistr Alois Bancíř. Hasičský sbor je v obci od roku 1880, četnická stanice byla zde přeložena ze Starojické Lhoty v roce 1910. Stejnosměrným elektrickým proudem byla obec zásobována od roku 1904 z Jesenického mlýna. Počátkem roku 1935 byla tamní výroba elektrického proudu omezena a obec se napojila na veřejnou elektrickou síť /MSE/ se střídavým proudem. 

Počátkem 2.světové války - rok 1938 se vyznačoval mimořádnou aktivitou české menšiny, ale i jednotností spiknutí německého obyvatelstva. Po mobilizaci 23.9.1938 došlo 29.9.1938 k mnichovskému diktátu. Od 7.10.1938 opouštěli čeští usedlíci obec, která byla 10.10.1938 obsazena německým vojskem. Pro obce Jeseník n.0., Hrabětice, Hůrka, Blahutovice, Polouvsí a Vražné byl zde zřízen tzv. "Občanský úřad". 

V průběhu války nastal nedostatek, zavedeny lístky, byly pořádány sbírky odpadků, textilu i peněžní. Ze zemědělských hospodářství byli vykupováni koně, pracovní síly byly dováženy s Polska, pracovaly pod policejním dohledem a byly označeny "P". Ve 2. světové válce padlo 45 mužů, nezvěstných 20. 

Obec byla osvobozena Sovětskou armádou večer dne 5.5.1945 bez bojů. Většina německého obyvatelstva evakuovala několik dnů předtím. Po kapitulaci německé armády 9.5.1945 vraceli se postupně z oblasti českomoravské vysočiny zpět do obce. 

Dekrety presidenta republiky číslo 12/45 Sb. a 108/45 Sb. byl majetek Němců a kolaborantů zkonfiskován. Ihned po osvobození přicházeli první čeští osadníci. Již 8.5.1945 ujali se někteří z nich /Chromec Vojtěch, Dostál Josef, Vahalík František /řízení obce až do volby místní správní komise 7.7.1945 / Jurčák Josef, Pavlík František, Chromec Vojtěch, Cudaš František, Matýska Stanislav, Jašek Josef / a řídili osídlování obce, které zcela skončili již v srpnu toho roku. Noví osadníci přišli většinou z Valašska. 

25.8.1945 byl ustaven podle poměrného zastoupení 4 politických stran a z 2 zástupců ČSM prvý 18 členný MNV. Prvým jeho předsedou byl František Pavlík, a od 10.12.1945 Vojtěch Sklenák. 

K 31.12.1945 bylo v obci 651 Čechů a 828 Němců. Odsun Němců byl proveden ve 3 transportech v červenci až říjnu 1946, takže počet obyvatel obce k 31.12.1946 činil 917 Čechů a 3 Němci. 

K 1.11.1945 provedena výměna peněz 500 Kčs na osobu v nové měně. Ostatní peníze byly uloženy na vázaný vklad, z něhož byly částky uvolňovány podle vydaných směrnic.

Spoje a doprava

Pošta byla zřízena r. 1869. Do té doby patřila obec k Poštovnímu úřadu Nový Jičín, později k Suchdolu n.0. Obvod tvořily obce Jeseník n.0., Hrabětice, Blahutovice a Polouvsí. Telegrafická služba byla zavedená od r. 1902, veřejná hovorna zřízena 1909, Telefonní ústřednu má od r. 1910 - 3 účastníci, automatická ústředna od r. 1952. 

Poštovní úřad byl nejdříve umístěn v budově čp. 85, od r. 1905, pak v obecním hostinci /nyní kult. dům/ čp. 150, od r. 1945 v obecním domě čp. 240. 

Volská cesta, vedoucí přes Polouvsí na Hůrku se dotýkala východního okraje katastru, jantarová vedla přes Vražné. Se všemi okolními obcemi je dobré spojení původně obecními cestami, které postupně přebírala a upravila Okresní správa silnic Nový Jičín. Silnice do Hůrky byla vybudována roku 1870, do Mankovic 1886, do Blahutovic 1892, do Dubu přes Polouvsí 1903, do Vražného 1905. Doprava ze mlýna na suchdolské nádraží byla prováděna od r. 1872 úzkokolejnou koňskou dráhou, která byla v r. 1900 přestavěna na elektrickou, napájenou vlastní mlýnskou elektrárnou. Vlečka byla zrušena r.1938. Přípravy ke stavbě tzv. "Severní dráhy císaře Ferdinanda" /původně pro spojení s Haličí/ byly započaty r. 1842, úsek Ostrava - Lipník n.B. byl dokončen r. 1845 a téhož roku byl zahájen provoz. Dráha vykoupila domek stojící na místě nynější zastávky a v r. 1880 zde zřídila zastávku. Na dvojkolejnou byla dráha upravována od r. 1872. V březnu 1943 byla dána do provozu překládka na zastávce Jeseník n. O., zrušená v r. 1947.

Hospodářská základna

Největším podnikem v obci byl parní mlýn s pekárnou, patřící od r. 1692 rodině Tillů. Vývoj tohoto závodu má charakteristické rysy růstu kapitalisty. Z malého vodního mlýna, ležícího 1,5 km severně od obce vyrostl od počátku 1.čtvrtletí 19.století do konce 1.světové války dobře zařízený a prosperující podnik. V r.1838 zavádí jako první v Rakousku moderní francouzskou mlýnskou soupravu, dále parní stroj /1846/, zřizuje pekařství /1844/, pekařskou pec na uhlí /1868/, /1869/, nový výkonnější parní stroj /1883/, vodní turbinu /1885/, vlastní elektrárnu /1884/. Podnik byl od roku 1872 spojen vlastní elektrickou vlečkou s nádražím v Suchdole n.0., v r. 1890 buduje novou parní pekárnu v Ostravě. Kapacita před 1.světovou válkou: 3 vagóny obilí a až 6 000 chlebů denně. Pekárna byla zrušena v r. 1953. 

V roce 1775 převzal Leopold Scheuer od panství do nájmu pánskou pálenici. Roku 1813 odkoupil právo pálení i dům čp. 85 a od roku 1829 byl podnik zaregistrován jako likérka a octárna. Získala si jméno hlavně svou "Jesenickou hořkou". 

Panský pivovar byl v provozu do r. 1896. Po jeho zrušení byl v roce 1900 přestavěn na sladovnu. I ta byla v r. 1927 zrušena. Dnes zůstaly jen původní sklepy.

latinské názvy:
1397 Jessenyk Theutinicalis
1690 Teuto Jasnig
1771 Teuto Jeanicium
1807 rodák byl nazýván "Germanojasenicensis"

 

česká jména:
1406 Německý Gessnyk
1434 Jasenice, Jesenice
1437 Německá Jasenice
1596 - 1847 Německá Jasenice, lidově Německá Jasenice
1924 - 1946 Německý Jeseník

 

německá jména:
1567 Gassnigk
1619 - 1692 Jassenck
1657 Jaschnik
1636 Geschein
1716 - 1848 Teutsch Jassnick
1657 - 1945 Deutsch Jassnik