Byl postaven na místě dřevěného kostela, který vyhořel r. 1710. Po požáru nechal Rudolf Hrabě Witten postavit zděné presbyterium nového kostela, loď byla přistavěna na náklady Františka Rheinolda z Andlernu v r. 1752. Průčelí kostela je tříosé, ve střední ose je mělký rizalit s třípatrovou nástavbou věže. V rizalitu je pravoúhlý kamenný portál s letopočtem 1752 v nadedveří, nad ním je segmentově prohnutá římsa. Pod římsou byly donedávna pískovce kartuše s erby fundátorů stavby. Hranolová věž s okosenými rohy, završená cibulovou bání s lucernou, je s průčelím kompozičně spojená prostými trojúhelnými křídly. Presbyterium je užší než loď, jeho hmotu po stranách doplňují pravoúhlé přístavky s pultovými střechami - na evangelijní straně sakristie s oratoří v patře, na epištolní straně přízemní kaple. Po obvodu kostela obíhá profilovaná korunní římsa, v bočních fasádách lodi a presbyteria jsou okna s půlkruhovými záklenky. Interiér je zaklenut valenou klenbou na pasech s výsečemi, u vchodu lodi je mohutná zděná kruchta.
Kamenný kříž z r. 1822, práce místní provenience, dokládající přežívání barokní sochařské tradice v 19. století. Kříž je osazený na vysokém, jednou odstupněném podstavci s volutovými křídly a římsovým ukončením. Na čelní straně podstavce je oválná kartuš tvaru empírového slunce, v níž byl dříve vsazen olej na plechu s vyobrazením Panny Marie Bolestné. Na zadní straně podstavce je nápis "Renov 1931 / 1822" .
Břevna kříže jsou liliovitě zakončená, svislé břevno se v dolní části mírně rozšiřuje. Korpus je statický bez náznaku pohybu boků, dlouhá rouška stažená provazem, dosahuje až ke kolenům. Hlava se zavřenýma očima je mírně nachýlená k pravému rameni. Korpus a reliéfní detaily kříže byly původně zlacené, dnes jsou necitlivě natřené emailovou barvou.
Zděná kaple z roku 1851, doklad přežívání barokního architektonického tvarosloví ve venkovském prostředí v 19. století. Kaple je podélná, půlkruhový závěr je mírně zúžený a odsazený, nároží v místě odsazení jsou okosená.
Po obvodu stavby obíhá profilovaná korunní římsa. Průčelí je završeno štítovým volutovým nádstavcem, střecha je sedlová, s vížkou s lucernou.
Průčelí bylo na konci 60. let omítnuto tvrdou břízolitovou omítkou, plastické detaily - pilastry s palmetovými hlavicemi a festony ve štítu a v nadedveří - byly odstraněny. Kaple je umístěna ve středu obce, u domu č.p. 8.
Zámek postavil Rudolf svobodný pán z Wittenu. Do r. 1728 byl pouze částečně postaven a nebyl ještě dokončen. Během dalších let každý z majitelů do určité míry přispěl k zdokonalování stavby zámku. Konečná podoba byla ve stylu pozdního baroka. Kolem zámku byl zřízen zámecký park, kdysi bohatý na vzácné cizokrajné stromy jako buk červenolistý, borovice černá, jinan dvoulaločný, platan. Zámek sloužil svým majitelům jako letní sídlo, o celé panství - statek se starali již od r. 1707 správcové. Od tohoto roku pocházejí již písemné zprávy o jejím působení.
Majitelé zámku od r. 1728:
1728 - 1790 pánové z Antlernu a Wittenu,
1790 - 1800 hraběnka Maria Anna svobodná paní z Gilleis,
1800 - 1821 hraběnka Maria Walburga Truchsess - Zeyl,
1821 - 1831 c. k. úředník Valentin Laminet z Opavy,
1831 - 1834 Franz Hubert Stucker rytíř z Meiershofer,
1834 - 1848 Emanuel hrabě Miremont,
1848 - 1851 Max hrabě Harnouncourt - Unverzagt,
1851 - 1862 velkoobchodník Ferdinand Zinner z Vídně,
po jeho smrti jeho manželka Pauline.
Jelikož Pauline zemřela bezdětná, dědila zámek její neteř Sarlota von Cischini, která zemřela během druhé světové války. Poslední uvedený držitel zámku Heinrich Stecker byl pravděpodobně jenom správcem. K zámku patřil velkostatek, který byl založen o mnoho dříve než zámek. Jako na každém panství byl i tady panský pivovar, který ještě do roku 1896 byl v provozu. Údajně mělo jesenické pivo dobré jméno a bylo žádané. V budově pivovaru byl také výčep. Ale častá změna v osobě sládka a konkurence modernějších okolních městských pivovarů vedly k jeho zániku a změně pivovaru na sladovnu v roce 1900. Ale i ta po první světové válce zanikla a v budově byla až do r. 1945 hospoda.
Přírodně krajinářský park, ohraničený na západní straně silnicí, na východě zemědělskými pozemky, na jihu hospodářskými objekty velkostatku a na severu rybníkem. Park kompozičně navazuje na alej kolem rybníka. Ještě v 60. letech stála ve východní části parku socha sv. Huberta, dnes je na tomto místě pouze sokl. Park je neudržovaný.
Významné dřeviny: borovice vejmutovka, dub letní, platan javorolistý.